Dobrodružství s batohem a očima dokořán

Dnes i naši mladší žáčci vyměnili lavice za les a učebnice za mechy. Prvostupňáci vyrazili do Jizerskohorských bučin, do zeleného království, kde to vonělo lesem, rostlo borůvčí a šuměly vysoké buky, které by mohly vyprávět stovky příběhů… kdybychom jim dali ještě pár minut navíc.

Děti se proměnily v badatele, pozorovaly, hledaly, poznávaly. S pomocí úkolů a vlastních očí se učily rozeznat, jak vypadá buková kůra, co roste pod stromy a proč v bučinách většinou nelezeme do korun, ale spíš se koukáme, co žije pod listím. Když jsme vytáhli dalekohledy, zatajil se nám dech. Některé děti zahlédly ptáka, jiné hnízdo a někteří sledovali úplně obyčejného brouka, který jim připadal jako největší dobrodruh lesa.

Lesní cesta byla plná objevů i smíchu. Někdo se zabořil do borůvčí víc než čekal, někdo svedl souboj se svým batohem, ale všichni jsme si odnesli něco, přírodní zážitek, který ve třídě nenajdeme. A i když jsme se vrátili trochu ušmudlaní a unavení, naše oči svítily jako sluníčko nad korunami stromů.

Děkujeme lesu, že nás pustil mezi sebe a slibujeme, že se budeme chovat tak, aby tu bučiny mohly být i pro další generace malých objevitelů.